Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všechny barvy hnusu. All star projekt složený ze dvou členů AMENRY, Scotta Kellyho z NEUROSIS a někdejšího bubeníka SEPULTURY Igora Cavalery? Co to zase je za slepenec? Může to fungovat? Odpověď je: ano a velmi dobře. Kolekce pěti skladeb, která stojí na tomto půdorysu, má poměrně širokou základnu, která se rozprostírá od industriálních repetic, přes hutné sludge metalové budozery, až po velmi jemné ambientně laděné pavučiny, které spíše než AMENRU připomínají kapelu KINGDOM, ve které stejně jako tady působili dva ze členů kapely, Mathieu Van De Kerckhove a Colin H Van Eeckhout. ABSENT IN BODY jsou ale o poznání větší „špína“. Ve zvuku vítězí mechanická mazlavá kolomaz, která sveřepě mastí repetitivní rytmy, ze kterých ABSENT IN BODY budují hlavní zbraň svého peklostroje.
Všech pět hudebních kompozic má sice jinou strukturu a ve své podstatě i hudební narativ, nicméně jsou si velmi podobné v tom, jakou náladu v sobě nesou. Ta bezútěšnost je nakažlivá a pod kůži se zarývající. I sterilní a kovově působící, přísně strojové riffy tu nesou tlející masu bahenního smradu, který ABSENT IN BODY dokáží injektovat do každé skladby. I přes industriální chlad, který z desky čpí, se ale daří působit po většinu času velmi živočišně, syrově a neotesaně. Hodně tomu dopomáhají vokály. Snad krom melancholické druhé polovině „The Acres/The Ache“ je to přehlídka opravdové hrdelní zkázy.
Kvartetu se podařilo dát dohromady pět bezútěšných kompozic, které povětšinou ohlodávají výrazové prostředky na kost. Úspěšná klipovka „The Half Rising Man“ vytěžuje ve své podstatě jediný riff, jediný nápad, který ABSENT IN BODY pouze kolíbají v hypnotickém tempu a lehoučce si hrají s dynamikou. Výsledek je ale monumentální a rozhodně nemáte pocit, že by se vás někdo snažil ochudit. Sešli se tu mistři v práci s repeticí a výsledek tomu odpovídá. Ostatní skladby nejsou tak minimalistické, ale velmi podobným způsobem pracují s intenzitou zvuku. Ať už jde o pozvolné gradování nebo nenadálé překvapivé nástupy hutných těžkotonážních kytarových masivů. Podobně dělaná hudba balancuje nad propastí, kdy rozdíl mezi nosným emocemi napěchovaným materiálem a lacinou banální šmírou je nepatrný. ABSENT IN BODY mají tuto hranici naprosto pod kontrolou.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.